autor: Edward Albee
režisér: Jiří Pokorný
Divadlo Ungelt, Praha
Když nemáte vztah k lidem, měli byste někde začít. Třeba na lavičce v Central Parku po cestě ze zoo… Sugestivní dílo génia amerického dramatu.
"Text nabízí dokonalou ukázku perfektně vystavěného příběhu - situaci s dvěma vynikajícími předpoklady pro strhující herecký výkon.“ (Jiří Pokorný, režisér)
„Edward Albee má pro Ungelt zvláštní význam. Inscenace jeho pozdního textu Hra o manželství patří k nejreprízovanějším titulům v dějinách našeho divadla. Od premiéry v roce 1999 měla celkem 388 repríz, o čemž režisér Ladislav Smoček dodnes mluví jako o malém zázraku. Nikdo nečekal, že mimořádně náročný text bude mít takový úspěch, byť v obsazení Chantal Poullain a Jiřího Schmitzera. Když Albee v roce 2016 zemřel, obnovili jsme úvahy o tom, jak připomenout jeho tvorbu jinak než obligátním hitem Kdo se bojí Virginie Woolfové. Příležitost se naskytla v okamžiku, kdy jsme začali hledat text na tělo Davidovi Švehlíkovi. Nabídli jsme mu doslova zlomovou Albeeho prvotinu Příběh ze zoo (ve starém překladu z šedesátých let se hra uváděla pod názvem Stalo se v zoo). Interpretačně náročná hra o izolaci moderního člověka vznikla v roce 1958 a v Ungeltu tak bude nejstarším textem na repertoáru. Ale čas se na hře ani trochu nepodepsal... Inscenací, v níž do Ungeltu poprvé vstoupí renomovaný režisér Jiří Pokorný, se chceme přihlásit k odkazu nejen Albeeho díla, ale také k odkazu slavné éry Činoherního klubu, v němž v roce 1965 Stalo se v zoo zrežíroval Jan Kačer s Miroslavem Macháčkem a Josefem Somrem.“ (Pavel Ondruch).
dramaturgie: Pavel Ondruch
překlad: Pavel Dominik
výprava: Jana Hauskrechtová
režie: Jiří Pokorný
hudba: Nikos Engonidis
hrají: David Švehlík, Ondřej Brousek
Jiří Pokorný
Je divadelní režisér a dramatik. Narodil se v Kroměříži. Po studiích gymnázia pracoval dva roky jako dělník v ostravském Divadle Jiřího Myrona a v koksovně NHKG, poté byl ve vojenské prezenční službě (1987–1989). V letech 1989–1994 vystudoval režii na DAMU v Praze. Ještě před koncem studia odešel s celým ročníkem do ústeckého Činoherního studia, kde působil jako režisér do roku 2001 (1993–1997 byl jeho uměleckým šéfem). Režíroval tu mj. Fástovu Valašskou čtverylku (autorsky se podílel na scénáři), Wedekindovo Procitnutí jara, Pitínského Matku, svoji hru Taťka střílí góly, Sofoklovu Elektru.
V roce 1993 byl na stáži ve Studiu J. Teirlincka v Antverpách, v roce 1995 se zúčastnil letní školy v Royal Court Theatre v Londýně. V období 2001–2003 působil v brněnském HaDivadle (Jerofejev: Moskva–Petuški, Ravenhill: Faust). V letech 2002–2007 působil v pražském Divadle Na zábradlí, kde už před svým nástupem několikrát hostoval (Tabori: Balada o vídeňském řízku, Preissová: Gazdina roba). S jeho jménem jsou spojeny i pohostinsky nastudované inscenace v dalších divadlech.
Kromě textů Milada Němcová a Taťka střílí góly (Cena A. Radoka za nejlepší původní hru v r. 1997), napsal ještě hru Odpočívej v pokoji (Cena A. Radoka za r. 1998). Pro časopis Svět a divadlo napsal dva dramolety. Scénická čtení jeho her se konala i v zahraničních městech (v Zagrebu, New Yorku). Se souborem Činohry Národního divadla spolupracoval několikrát. V roce 2003 nastudoval I. Volánkové Stísněnou 22, v roce 2004 C. Churchillové Prvotřídní ženy a v roce 2005 Tylovu hru Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové.
Divadlo Ungelt
Hraje primárně na dvou scénách v centru Prahy. Kamennou scénu najdete ve starobylém sklepení nedaleko Staroměstského náměstí. Letní scéna se nachází v malebné části Hradčan pod Loretou na Novém Světě. Kromě svých domovských scén hostuje Divadlo Ungelt také ve spřátelených pražských divadlech - v Divadle ABC, Švandově divadle a Divadle Bez zábradlí.
Divadlo Ungelt pěstuje tzv. „hereckou dramaturgii“, kdy se texty vybírají na tělo konkrétním hereckým osobnostem. Rozvíjíme tak tradici činoherního divadla, které vypráví příběh pomocí jednání dramatických postav. Hvězdné obsazení dovoluje Ungeltu v českých premiérách uvádět náročnější tituly, které divákům představují nejlepší české herce v jejich životních rolích.
Zakladatel a ředitel divadla Milan Hein od počátku koncipoval Ungelt jako divadlo, pro něhož je alfou a omegou herecké umění, a v němž se hrají hry pro maximálně tři herce. Brzy po založení divadla oslovil ke spolupráci herečku Alenu Vránovou, která spolu s režisérem Ladislavem Smočkem v přelomové inscenaci Bouřlivé jaro spoludefinovala herecký a režijní styl Ungeltu založený na detailně propracovaném hereckém projevu a důsledně přečteném dramatickém textu. Alena Vránová za roli Gertrudy v Bouřlivém jaru získala v roce 1997 Cenu Thálie. Toto prestižní ocenění za nejlepší herecký výkon pro Ungelt v následujících letech získali také Marta Kubišová (Líp se loučí v neděli), Vilma Cibulková (Picasso) a Richard Krajčo (Deštivé dny).
RECENZE
Z kritiky Heleny Grégrové (i-divadlo.cz):
"Zajímavých, interpretačně náročných hereckých příležitostí se oba protagonisté zhostili bravurně. O co méně má postava Petera textu, o to více emocí musí obsáhnout pouze prostřednictvím mimiky, což se Ondřeji Brouskovi podařilo opravdu skvěle. Silný divácký zážitek."
Z kritiky "Moniky" ze serveru Ať žije divadlo (www.atzijedivadlo.cz):
"Na úvod musím říct, že jsem velmi náročný divák. Je to dáno snad přehledem, znalostí, studiem a hlavně stovkami „nakoukaných“ inscenací. Líbí se mi máloco, dát nějakému představení ze svého pohledu 100 % považuji prakticky za nemožné. Jenže právě to se stalo v Divadle Ungelt při představení Příběh ze zoo."
Z kritiky Josefa Chuchmy (Divadelní noviny):
"Už sám Albeeho text, ale také jeho jevištní ztvárnění v Ungeltu poskytuje zejména Švehlíkovi prostor pro to, co se zprofanovaně nazývá herecký koncert."
