Jan Mikulášek

po nedokončeném studiu činoherní režie na Janáčkově akademii múzických umění působil jako umělecký šéf brněnského divadla Polárka. Dále působil jako umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče a pravidelně spolupracoval s brněnským divadlem Reduta. V roce 2013, kdy umělecký šéf Reduty Petr Štědroň převzal vedení Divadla Na zábradlí, se Mikulášek stal kmenovým režisérem této scény.

Režijní přístup Jana Mikuláška se často opírá o dramatizace románů, původní scénáře či autorské divadlo. Pracuje se střihem, s detailem, s hudebním kontrapunktem i s paralelním odvíjením dějů. Druhou výraznou inspirací je výtvarné umění, ze kterého „přebírá“ důraz na mizanscénu a svícení. Výrazným rysem Mikuláškova rukopisu je hra s významem replik, s kontextem a s asociacemi na zvolené téma; na jevišti dokáže zhmotnit naprosto abstraktní, filozofická témata a to pomocí velice jednoduchých prostředků.

V roce 2011 získal Cenu Divadelních novin za tvůrčí počin

Divadlo Na zábradlí

Od sezony 2013/14 je ředitelem Divadla Na zábradlí Petr Štědroň, uměleckým šéfem Dora Štědroňová a kmenovým režisérem Jan Mikulášek, tedy osvědčený umělecký tým někdejší brněnské Reduty, odkud na Zábradlí přenesli také část repertoáru (Korespondence V+W, Zlatá šedesátá, Europeana, Buržoazie, Kabaret Kafka a Anna Karenina) i hereckého souboru. Svým hereckým potenciálem si brzy získali diváckou oblibu Jana Plodková, Jiří Vyorálek, Anežka Kubátová, Miloslav König, Jan Hájek, Petr Jeništa, Jakub Žáček a další, kteří spolu s dlouholetými členy divadla například Magdalénou Sidonovou, Leošem Nohou, Petrem Čtvrtníčkem, Jiřím Ornestem či Marií Spurnou vytvořili umělecky silný kolektiv obdivovaný publikem a oceňovaný kritikou. Obrovského úspěchu dosáhla v roce 2014 inscenace Velvet Havel v režii Jana Friče, jež ovládla všechny kategorie Cen divadelní kritiky a vynesla Divadlu Na zábradlí titul „Divadlo roku 2014“. Cenu divadelní kritiky za nejlepší inscenaci obdržel v roce 2017 i režisér David Jařab a jeho Macbeth – Too Much Blood. Mezi nominovanými v kategorii scénografie roku se pak pravidelně pohybuje i kmenový scénograf Divadla Na zábradlí Marek Cpin, který v letech 2014 a 2018 své nominace proměnil v ocenění, a to za inscenace Požitkáři a Mýcení.
Začátkem července 2014 obdrželo Divadlo Na zábradlí od sousedního Pachtova paláce výpověď pronájmu zadního foyer, přes nějž diváci vstupovali do sálu. Dlouhá vyjednávání skončila pro divadlo neúspěšně a z nutnosti nového uspořádání divadla započala v roce 2015 dvouletá rekonstrukce budovy, během které působil umělecký soubor ve Švandově divadle, později v Divadle Komedie a zároveň na mnoha zájezdech. V říjnu 2017 bylo konečně slavnostně otevřeno „nové Zábradlí“.
Dramaturgie divadla se v současnosti ubírá cestou původních autorských inscenací, dramatizací románů a radikálních interpretací klasiky. V posledních letech se soubor rozrostl o mladší herecké posily, jako jsou Vojtěch Vondráček, Barbora Bočková, Kateřina Císařová a Michal Bednář. V roce 2020 pak obohatili umělecké vedení divadla dramaturgové Petr Erbes a Boris Jedinák, kteří do repertoáru vnáší svěží poetiku polodokumentárních inscenací Kyjem po kebuli, Discoland či Bůh v Las Vegas a zároveň spolupracují jak s dalšími kmenovými tvůrci, tak například s mladým tvůrčím kolektivem 8lidí nebo úspěšnou režisérkou Annou Klimešovou. Soubor Divadla Na zábradlí také pravidelně hostuje na domácích i zahraničních scénách a festivalech – pravidelně navštěvuje Polsko, Maďarsko, Slovensko, Německo, hostoval ale i v Bosně a Hercegovině, Srbsku, Kolumbii, USA a dalších zemích. Pražské i přespolní publikum okouzluje neotřelými kusy, jež vyžadují angažovaného a otevřeného diváka, který se nebojí o divadle přemýšlet.