autor: Daniela Sodomová
režisér: Adéla Laštovková Stodolová
Letní scéna Musea Kampa, Praha
Velké příběhy inspirují
Marta Kubišová
Zpěvačka, chartistka a disidentka, ochránkyně zvířat, matka, věrná přítelkyně, ikona národa, nejcivilnější hvězda. Žena vamp, žena z davu.
Divadelní recitál vznikl v roce 2022 k 80. narozeninám Marty Kubišové a je plný písní a živé hudby. V roce 2023 získala Hana Holišová cenu Thálie v kategorii Muzikál.
Marta Kubišová má za sebou úžasný životní příběh, ve kterém nenastal ani jediný okamžik, kdy před mocí a totalitou ohnula záda. Kdy musela udělat kompromis, nebo si situaci omluvit otřepanou větou: “Chtěla jsem prostě jen zpívat, tak jsem to podepsala…”. To se nikdy nestalo. Manželky komunistických pohlavárů ji měly za uhrančivou čarodějku, která ničí morálku socialistické mládeže. Ona mezitím chodila po představení hned domů venčit svoje milované psy, a po druhé schůzce s muži měla pocit, že jde o vážnou známost.
Rozdíl mezi mediálním obrazem Marty Kubišové a jejím civilním životem byl vždy velký. Pokud se s ní potkáte osobně, po několika větách zapomenete, že se jedná o tak slavnou a ctěnou osobu. Mluvit s ní můžete o všem. Možná je to tím, že již jako mladá a slavná herečka neměla zrovna ty nejvyšší honoráře.
Dříve bylo zvykem, že veškerou garderobu si hradily zpěvačky samy, a poté jim nezbylo téměř ani na jídlo. Možná její civilnost spočívá také v tom, že měla nad zpíváním velký nadhled, a nikdy se nenechala pohltit pozlátkem. A samozřejmě těch dvacet let, které byla Marta Kubišová nucena strávit v civilních povoláních, z ní civilní hvězdu udělalo doslova. Paradoxně její tzv. druhá kariéra trvala téměř třicet let, ale už nikdy nemohla vynahradit tu, kterou jí přervali ve chvíli, kdy byla na vrcholu.
Léta, která Marta Kubišová strávila v disentu, byla léta plná strachu, nejistoty a bídy, ale také díky nim měla více svobody, hodnotných přátelství a duševního rozvoje. Není to nějaká bájná nebojácná žena z pověstí. Je plná obav, a umí se stresovat kvůli maličkostem. Pro současnou generaci je lehké říct si: “Udělám to tak, jak to cítím.”, ale to nebyla výsada lidí před třiceti lety. To, co ji odlišuje od jejích vrstevníků, je právě skutečnost, že ona se tak chovala i během nejtěžší normalizace. Sice ztratila mnoho výsad, ale nikdy neztratila samu sebe.
režie: Adéla Laštovková Stodolová
scénář: Daniela Sodomová
scéna: Jaroslav Wertig
kostýmy: David Janošek
hudba: Petr Zeman
pěvecké nastudování: Linda Finková, Petr Zeman
dramaturgie: Jana Slouková
choreografie: Linda Rančáková
hrají: Berenika Kohoutová / Hana Holišová, Sara Sandeva / Zuzana Stavná, Jan Cina / Denis Šafařík, Jan Meduna / Petr Stach, Václav Kopta / Igor Orozovič / Dominik Renč, Petr Vršek / Ondřej Hás / Matěj Polášek, Vojtěch Havelka / Kryštof Mende, Pavel Neškudla / Daniel Šváb, Rozálie Havelková / Anežka Hessová, Barbora Kubátová / Marie Štípková, Petr Mikeš / Petr Zeman
Adéla Laštovková Stodolová
je výrazný režijní i interpretační talent v oblasti nonverbálního divadla, současného cirkusu a tance.
Absolvovala Konzervatoř Duncan Centre a poté studovala pod vedením profesora Ctibora Turby na Katedře nonverbálního a komediálního divadla HAMU. Kromě tanečního a pohybového vzdělávání má také zkušenosti z činohry – hlavní role v Shakespearově tragédii Romeo a Julie v Divadle Rokoko, hrála v inscenaci Divadla Komedie Lidumor aneb má játra beze smyslu v režii Dušana Pařízka a režijně spolupracovala s Divadlem AHA! na projektu 9 životů. V Divadle Na zábradlí vytvořila choreografii pro inscenaci Happy end v režii Jiřího Ornesta. Hrála v divadelním projektu i filmu profesora Ctibora Turby Giro di Vita a vystupovala v dalších divadelních projektech (Pohyblivý kabinet, 1998; Archa v pohybu, 2000; 1203 aneb není mi smutno, 2002).
V současné době studuje doktorandský program Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, kde zároveň vyučuje. Kromě interpretační činnosti se věnuje vlastním autorským projektům (Za tím, 2002; Všechna jediná, 2002–2003; It s lovely, že?, 2004; Malá Smrt, 2008). První úspěchy slavila již se svým absolventským představením Všechna jediná (2002), které jí vyneslo Cenu Divadelních novin v kategorii alternativní divadlo a získalo i několik ocenění na zahraničních festivalech. Její inscenace Muži byla nominována na inscenaci roku v anketě Divadelních novin. V současné době spolupracuje s režisérským tandemem SKUTR a vede workshopy pohybového a tanečního divadla.
Letní scéna Musea Kampa
Nádvoří Musea Kampa se o letních večerech mění v kulturních scénu pod širým nebem. Malebné prostředí nejromantičtějšího pražského ostrova poskytuje prostor pro inspirativní divadelní a hudební představení.
RECENZE
Šafařík-Stavná-Kopta-Meduna-Šváb-Vršek-Havelka-Hessová-Štípková a… Rozhodně nejde jenom o výkon Hany Holišové a její interpretaci písní Marty Kubišové. Obří kumšt a pokora. Baví i pojetí: hudební doprovod obstarávají sami herci, nic není ikonizováno, principem je hravost, nelpí se na dokonalém zpodobnění dalších postav. Zatímco první část se nese v poutavém, lehkém, náznakovém konceptu, v druhé, v logice životních osudů Marty, atmosféra ztěžkne a režie se více pouští do výrazových doslovností a vlastních licencí.
Výjimečná inscenace o výjimečné ženě (ale také o tehdejších náladách a době) by si zasloužila jiný, divácky vstřícnější prostor.
(i-divadlo, Michal Novák)
Za mě opravdu povedené. V první řadě dobře napsané a zpracované, má to správnou energii, dokáže to strhnout. Určitě to nijak nenudí, pěvecké pasáže spolu s živou hudbou fungují na jedničku a dramatičtější linie v druhé polovině též nijak nezapadá a docela i zapůsobí. Herecky potom celkově moc dobře obsazené, žádný slabší článek. B. Kohoutová rozhodně vynikající, její zpěv to je fantazie. Potěšil též D. Šafařík jako Vašek a z ostatních bych ještě rád vyzdvihl P. Vrška a J. Medunu. Velmi příjemné představení, jež mile rád všem doporučuji.
(i-divadlo, Jan Pařízek)
