autor: Bára Viceníková a kolektiv
režisér: Bára Viceníková
Nebojsy z.s.
Parodie na nerealistická očekávání, která společnost vyvíjí vůči ženám. Kuchyně – dominanta každé domácnosti. Kuchyně, ve které hospodyňky rozpustile štěbetají o věcech, které pro muže zůstávají věčným tajemstvím. Místo, kde se v troubě peče nedělní husa, kde ve skříni za moukou najdeme schovanou láhev kořalky, kde není slyšet pláč z pokoje, kde učíme naše dcery vykrajovat cukroví a know-how jak se stát ukázkovou manželkou a hospodyní. Kuchyně, jako přirozené prostředí ženy. Cože...?
Kuchyně - místo, kde se v troubě peče nedělní husa, kde ve skříni za moukou najdeme schovanou láhev kořalky, kde není slyšet pláč z pokoje, kde učíme naše dcery vykrajovat cukroví a know-how jak se stát ukázkovou manželkou a hospodyní. Kuchyně, jako přirozené prostředí ženy. Cože? No není snad přáním každého muže mít doma ukázkovou manželku, která jej vždy sexuálně uspokojí a zároveň poctivou hospodyňku, která po návratu z práce perfektně vypulíruje domácnost? Dámy a pánové - tedy pánové - to je přeci kuchyňské porno. Dva v jednom. Dokonalost! Nebo taky ne.
Kuchyňské porno jako parodie na nerealistická očekávání, která společnost vyvíjí vůči ženám. Už jen na základní otázku, co je to a kdo je to žena, možná nenajdeme jednoznačnou odpověď. A přesto má kdekdo pomyslné právo ženám kázat, jaké by měly být. Co ženu definuje? A jak se vidí sama? Od dětství tíhneme k posuzování sebe sama skrze oči jiných. Skrze rodiče, spolužáky, kamarády, vzory a idoly. A tak si tvoříme názor nejen na svět ale i na sebe samé. Nevědomky můžeme sami sebe formovat do představ ostatních. Chceme se vyrovnat, chceme se podobat. Přebíráme vzorce chování a pokračujeme v zajetých stereotypech. Generační dědictví, pohled na ženy a jejich postavení se předává z rodičů na děti stejně jako ručně psané recepty našich prababiček. Sdělují se rodinná tajemství, půjčují se kuchařky. Předávají se generační traumata a nezdravé vzorce chování. Tušíme, kým nás chce mít společnost, ale kým chceme skutečně být my? Vystačíme si s tím, co nám bylo po staletí vtloukáno do hlav, nebo budeme muset redefinovat pojem ženství?
Tereza a Kristýna provedou životem ženy, tak jak ho vnímají ony, prožitým i budoucím, a pokusí se nastínit, jak paradoxní a absurdní je někdy jejich postavení ve společnosti. I když by tomu tak být nemuselo. Po každém představení následuje diskuze s odbornictvem.
Po každém představení následuje diskuze s odbornictvem.
Inscenační tým:
scénografie: Zuzana Štěpančíková
hudba: Ondřej Báča
technická podpora: Štěpán Kaminský
dramaturgická supervize: Miřenka Čechová, Petr Boháč
odborná supervize: Šárka Homfray, Markéta Brabcová
light design: Jan Hugo Hejzlar
režie: Bára Viceníková
Hrají: Kristýna Štarhová, Tereza Holubová
Bára Víceníková
svá studia začala na FFUK (Divadelní věda), pak pokračovala se studiem oboru dramaturgie na JAMU v ateliéru Petra Oslzlého a Ivo Krobota. Během studia působila jako asistentka dramaturgie v Divadle Husa na provázku (Čerwuiš v režii Davida Jařaba) a jako asistentka režie ve Studiu Hrdinů (Poslední kapitola dějin světa v režii Kathariny Schmitt). Mimo studium se věnuje inscenování vlastních autorských textů (Sloní Muž, Obraz Doriana Graye, Malomocný), které příležitostně také režíruje. Zajímá se o divadelní experiment, extrémní performativní energii a kombinování uměleckých oborů. Tematicky se soustřeďuje na odchylky v nejrůznějších kontextech, cílí na autenticitu umělecké výpovědi, které dosahuje osobní necenzurovanou reflexí okolní reality.
Nebojsy
Posláním spolku je zřízení a provozování uměleckého uskupení se zaměřením na performance a autorské divadlo, sdružování mladých profesionálních hereček a herců, tanečnic a tanečníků a performerek a performerů. Tvorba a uvádění divadelních i performativních představení, hledání nových směrů a trendů, a to jak v ČR, tak i v zahraničí.
RECENZE:
„Výsledkem je inscenace, která je vtipná, svižná, krásná. A současně radikální, místy až brutálně upřímná. Emočně velmi intenzivní. Když mi Kristýna a Tereza řekly, že do představení dávají hodně ze sebe, byl to eufemismus. Vkládají tam kousky svých vlastních zkušeností, emocí, a zároveň mluví za celé generace žen. Na debatě po prvním večeru jsem říkala, že jsem nic podobného nikdy neviděla – a něco mi říká, že už asi ani neuvidím. Z reakcí publika a ze standing ovation během druhého večera bylo znát, že to necítím sama.”- Šárka Homfray, časopis Heroine
„Elektrizující síla jde zejména z energického, pohybově bohatého projevu obou hereček. A také ze samotného textu, který si nebere servítky. Místy se věnuje i dost temným a bolavým zkušenostem a jeho nemilosrdnost a otevřenost možná sice pohorší potenciální konzervativní diváky a divačky, ale jinak může mít neuvěřitelně očistný dopad.
Smíchy vybuchující sál i nadšené ovace na konci představení jsou toho důkazem: nemilosrdný humor namířený proti všemu, co nás každou zvlášť a v jiné míře, ale všechny nějakým způsobem vys***, v hledišti na moment utváří i neopakovatelné ženské sesterství.” Barbora Schneiderová, Deník N
„Podstatnější ale je, že Nebojsy dokázaly téma uchopit a zejména propagovat tak, aby na něj přilákaly mnohem širší a početnější publikum, než je u alternativních kusů zvykem. (...) K premiéře i každé repríze zároveň zařadily tematickou diskusi s osobnostmi známými na publicisticko-kulturní scéně, jako jsou Šárka Homfray, Linda Bartošová nebo Lucie Jarkovská. Nebojsy tak ukazují světu pohybového divadla jednu z možných odpovědí na často kladenou otázku, jak rozšířit okruh příležitostných, ale třeba i pravidelných diváků.” - Clara Zanga, Taneční aktuality
